S příchodem jara se příroda probouzí k novému životu. Pro většinu volně žijící zvěře představuje velmi citlivou část roku, tím je čas hnízdění a rození mláďat. Právě v těchto týdnech potřebuje zvěř v honitbách co největší klid. Od března do začátku léta hnízdí velké množství druhů ptáků, ať už na zemi nebo v nízké vegetaci. Současně přicházejí na svět mláďata zajíců, srnčí zvěře či divokých prasat. Mnoho z nich zůstává v prvních dnech života skryto v trávě nebo v porostech a spoléhá především na své maskování a klid okolí. Bohužel právě v této době dochází v krajině k častému rušení zvěře. Jedním z největších problémů bývá volné pobíhání psů bez dozoru. Pes, i když je jinak klidný rodinný společník, má stále silně zakořeněný lovecký instinkt. Při volném pohybu může snadno vyplašit hnízdící ptáky, vyhledat ukrytá mláďata nebo je dokonce usmrtit. Často přitom nejde o úmysl majitele, ale o pouhou nepozornost nebo podcenění situace. Rušení zvěře však nemusí končit jen přímým napadením. Už samotné opakované vyplašení může způsobit, že rodiče opustí hnízdo nebo mláďata. U srnčí zvěře může vyrušená srna přemístit mládě na méně vhodné místo, čímž se zvyšuje riziko jeho úhynu. Z tohoto důvodu apelují nejen myslivci na veřejnost, aby v jarním období dbala zvýšené ohleduplnosti při pohybu v přírodě. Základním pravidlem je mít psa vždy pod kontrolou, ideálně na vodítku, zejména v lesích, na loukách a v blízkosti polí. Tento jednoduchý krok může výrazně snížit rušení zvěře a pomoci ochránit novou generaci volně žijících živočichů. Jaro je obdobím nového života a příroda si zaslouží náš respekt. Každý návštěvník krajiny může svým chováním přispět k tomu, aby mláďata měla šanci vyrůst a přírodní rovnováha zůstala zachována.

V některých oblastech se stále objevují případy výskytu Aujeszkyho choroby u divokých prasat. Toto virové onemocnění nepředstavuje riziko pro člověka, je však velmi nebezpečné pro psy a další masožravce. Pes se může nakazit především při kontaktu s infikovaným divokým prasetem, jeho tkáněmi nebo při pozření zbytků uhynulé zvěře. K nákaze může dojít také při intenzivním očichávání stop či míst, kde se divoká prasata pohybovala. Průběh onemocnění je u psů velmi rychlý a bohužel vždy končí úhynem zvířete. Z tohoto důvodu apelujeme na majitele psů, aby své psy při pohybu v honitbách nepouštěli na volno a měli je vždy pod kontrolou. Volně pobíhající pes může snadno přijít do kontaktu s divokými prasaty nebo jejich pozůstatky, čímž se riziko nákazy výrazně zvyšuje. Zodpovědným chováním a dodržováním základních pravidel pohybu v přírodě lze tomuto nebezpečí účinně předcházet a chránit zdraví našich čtyřnohých společníků.

-kris-

Příkrm zvěře v zimním období. Zimní měsíce se sněhovou pokrývkou a mrazy představují pro volně žijící zvěř náročné období. Přikrmování je tak důležitou součástí péče myslivců o zvěř, ale jen tehdy, když je prováděno správně. Neodborné či dobře míněné, avšak nevhodné přikrmování, může zvěři spíše uškodit. Dodáváme tzv. objemové krmivo, tvořící základ pro spárkatou zvěř, které nezatěžuje trávicí systém. Jadrná krmiva podáváme v rozumném množství, aby nedocházelo k překyselení. Důležitým prvkem, a to celoročně, jsou minerály a solné doplňky. Nejčastěji ve formě kamenné soli. Přikrmování je důležité, zvěř si zvykne na pravidelný přísun potravy a nevyhledává pole či zahrady, kde by mohla způsobit škody nebo sama utrpět újmu. Správně prováděné přikrmování není jen o naplnění krmelce, ale o uvážené péči vycházející z potřeb jednotlivých druhů zvěře. Kvalitní, přírodní a čerstvé krmivo pomáhá zvěři přečkat nejtěžší část roku. Naopak nevhodné či zkažené potraviny mohou napáchat nenapravitelné škody. Pokud veřejnost chce pomoci, nejlepší cestou je spolupráce s našim mysliveckým spolkem. 

Do krmelců nosíme: · Seno – nejlépe luční, kvalitně usušené. · Letnina – usušené větve listnáčů. · Větve jehličnanů – smrk či jedle jako doplňkové krmivo, nikdy však suché vánoční stromky. Hrozí poranění od zapomenutých háčků. · Senáž – vhodné pro vysokou, srnčí, popř. mufloní zvěř, podávané v přiměřeném množství. · Oves – nejlépe vločkovaný či mačkaný. · Ječmen a kukuřice – vhodné v menším množství, aby nedocházelo k překyselení. · Kaštany a žaludy – oblíbené u černé zvěře i vysoké, pozor však na překrmování a vždy necháme na zemi. V zásypech dodáváme: · Proso, oves, pšenice, kukuřice – sypou se na vyhrnutá místa nebo pod přístřešek. · Slunečnice – vhodná pro bažanty i pěvce. · Jádra šípků či jeřabin – vítaný přírodní doplněk. 

Co do krmelce a zásypu zásadně nepatří, je pečivo a výrobky z mouky, jako staré rohlíky, chleby či koláče jsou sice častým „dobrodiním“ od veřejnosti, ale zvěři škodí. Nadýmají, plesniví a mohou způsobit poruchy trávení až úhyn. Zbytky z kuchyně rovněž nejsou vhodným příkrmem. Potraviny podléhají zkažení a plísni, stávají se tak pro zvěř vysoce toxické a i malé množství může způsobit otravu nebo poškodit játra. Vařené brambory, slupky nebo zbytky jídel či ovoce, jsou nevhodné, protože kvasí a lákají zvěř škodící myslivosti. Naprosto nevhodné je těžce stravitelná nebo průmyslově zpracovaná strava jako jsou uzeniny, sladkosti, granule pro domácí mazlíčky, apod. Tyto potraviny mohou způsobit průjmy, záněty trávicího traktu a vážné zdravotní potíže. 

Informujeme širokou veřejnost, že v okolních zemích byl zachycen výskyt myxomatózy u zajíců. Myxomatóza je známa jako mimořádně agresivní choroba, která dokáže zcela zlikvidovat populaci králíka divokého a působí komplikace i v chovech králíka domácího. Onemocnění se šíří především krev sajícím hmyzem, ale i přímým kontaktem mezi zvířaty či nepřímo kontaminovanými předměty. Lidská činnost v přírodě zvyšuje riziko zavlečení tohoto nebezpečného patogenu do oblastí s výskytem zajíců, čímž se stává jeho šíření obtížně kontrolovatelným. 

Apelujeme na veřejnost, aby v případě nálezu zajíce, který vykazuje známky onemocnění - typické otoky v oblasti očí, uší, pysku a nosu. Kůže je zduřelá a zanícená i na pohlavních orgánech a končetinách, uzlovité kožní léze tzv. myxomy a na kůži i sliznicích se tvoří krusta, puchýřky a strupy, aby neprodleně kontaktovali myslivecké sdružení. 

Státní veterinární správa pak zároveň doporučuje chovatelům domácích králíků očkování proti myxomatóze.

-kris-

Myslivecký spolek Háj Lešná informuje veřejnost o možnosti výskytu přenosných chorob, a to zejména na zvířecí miláčky, volně pobíhající v lese a jeho okolí. 

Vzteklina je nejznámější infekční onemocnění, kterou přenášejí nejčastěji lišky, ale i toulaví psi a kočky. Vzteklinou jsou ohroženi všichni teplokrevní živočichové. Česká republika je momentálně vztekliny prostá, což ale není případ Polska a Slovenska. Je proto otázkou času, kdy se výskyt objeví i u nás. 

Tasemnice a motolice u lišek. Zde je mezihostitelem člověk, proto je velmi důležité omývat nebo dostatečně dlouho tepelně upravovat veškeré plody, které si přinesete z lesa. 

Africký mor prasat a související klasický mor prasat, kdy v tomto případě nejsme jako republika tohoto onemocnění prostí. Pokud neznáte původ masa z prasete, je potřeba jej tepelně upravit min. při 80°C po dobu dvou hodin. 

Svalovec je podobně jako AMP riziková pro černou zvěř a proto se povinně vyšetřují vzorky ulovené zvěře. Svalovec se však vyskytuje i u jezevců, lišek, vlků, medvědů, ale i u psů. Významným přenašečem jsou potkani. Nákaza svalovcem může skončit i smrtí. 

Aujeszkyho choroba – přirozeným hostitelem a rezervoárem je černá zvěř. K nákaze jsou citliví zejména psi, kteří se mohou při pobíhání v lese a jeho okolí dostat do kontaktu s virem. Pro nakaženého psa jde o fatální nákazu, která bez výjimky končí uhynutím. 

Střečci (podkožní a nosohltanoví) jsou hmyzí parazité u zvěře srnčí a jelení. MS Háj Lešná léčí toto onemocnění, ale není možno ho zcela podchytit. Zvěřina takto postiženého kusu není člověku nebezpečná, ale není určena pro konzumaci. 

Z tohoto výpisu chorob je jednoznačná redukce zvěře přenášející nemoci způsobující závažná onemocnění také u člověka. Je třeba si uvědomit, že nakažená zvěř nejenom, že zvyšuje rizika přenosu, ale při nemoci sama trpí. Proto se nikdy nedotýkejte uhynulé zvěře, pokud máte možnost volejte místní myslivecké sdružení, nehlaďte jinak přirozeně plachou zvěř, např. lišku a totéž platí i pro toulavé kočky nebo psy. Své vlastní domácí mazlíčky nenechávejte toulat nebo bez dozoru běhat po loukách a lesích.

-kris-